Záclonka pro princeznu

6. listopadu 2018 v 17:39 | Lída Marková |  Pohádky
Princezna Viktorka měla ve svém princeznovském pokoji veliké okno. Ráda se z něho dívala do zahrady, jen ji mrzelo, že okno je takové smutné a obyčejné. Ráda by ho nějak ozdobila. "Pěkná záclonka by se hodila" říkala si a přemýšlela, kde sehnat tu nejkrásnější. Aby si hledání trochu usnadnila, vyhlásila soutěž o nejkrásnější záclonku. Vítězi slíbila pytlík zlaťáků a už se těšila, jaké krásné záclonky se jí sejdou.
Soutěže se zúčastnila spousta krejčích, ale i klenotníků a spousta obyčejných lidí, kteří chtěli princezně poskytnout své nápady. Přinesli jí záclonky z hedvábí, ze sametu, z kožešinky, z papírových, barevných proužků, z látkových proužků, z korálků, ze zlata, ze stříbra, dokonce z prstýnků, ale nic se Viktorce dost nelíbilo. Všechno jí přišlo takové obyčejné a nezajímavé. Zlata a stříbra měla na zámku spoustu. Z hedvábí a jiných krásných látek měla spoustu šatů, ale záclonku chtěla mít opravdu jedinečnou.
Soutěž trvala dlouhé týdny a pořád ne a ne přijít to pravé. Viktorka z toho byla smutná a bez nálady. Jednou jí kovář přinesl těžkou záclonu z podkoviček pro koně. "Děkuji ti za originální nápad." ocenila jej Viktorka úsměvem "Ale takovou záclonku do svého okénka nechci." kovář se uklonil a odnesl si záclonku zpět.
Viktorka se potom vydala do královské zahrady a sedla si tam smutně na houpačku. "Já se snad té své vysněné záclonky nedočkám." stýskala si a nechala si na prst posadit bílého motýlka, co poletoval kolem. A protože Viktorka byla princezna, sedl si jí na prst rovnou motýlí král. Vyslechl si její trápení a rozhodl se, že jí pomůže.
Když Viktorka odešla ze zahrady zpět do zámku, svolal si své poddané a poručil jim "Musíme princezně udělat radost. Nemůžeme ji nechat se trápit." a vyložil jim, oč se jedná. Všichni ostatní motýlkové souhlasně pokyvovali a říkali si, jakého mají laskavého krále, který myslí na štěstí druhých.
Princezna Viktorka si večer zalezla do postýlky a přála si, aby se jí zdálo o její vytoužené záclonce. Noc byla krátká a za chvíli Viktorka zase otvírala oči. Ale co to vidí? Asi ještě pořád spí a zdá se jí sen, jaký si přála. Z postýlky kouká na velké okno do zahrady. Ale do zahrady nevidí, okno totiž zakrývá dlouhá záclonka z překrásně zbarvených motýlků. Motýlků je snad tisíc nebo ještě víc. Viktorka je nedokáže spočítat. Jen kouká a kouká na tu nádheru.
Ikdyž si Viktorka myslela, že jde jen o sen, nebylo tomu tak. Než se ráno vzbudila, nalétala do pokojíku otevřeným oknem hejna různobarevných motýlků, a spořádaně si posedala jeden k druhému. Motýlí král se usadil přesně do středu, aby měl o všem přehled a ostatní motýlci se řadili do zástupů tak, aby jejich barvy společně ladily a vytvářely okouzlující dojem. Vše bylo ještě nádhernější, když Viktorce zamávali křídly na pozdrav. A tak měla Viktorka tu nejkrásnější záclonku na světě a její okno už nikdy nebylo smutné ani obyčejné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama