Vytrestaný Matěj

1. listopadu 2018 v 18:59 | Lída Marková |  Pohádky
Matěj je osmiletý kluk. Moc ho baví chodit do školy. Také ho baví chodit ze školy. Jen ta doba, co musí sedět ve škole ho nebaví. Užívá si jen tu cestu tam a zpět. A proč ho to baví? Protože má jednu velkou neřest. Hrozně rád zvoní lidem na zvonky a pak se běží schovat. Lidé se pak zlobí a hulákají za ním. Matěj se směje, že vyskakují jako čertíci z krabiček, a chechtá se jim celou dobu, než dorazí domů. Doma zvonit nemusí, má klíče.
Nejradši zvoní na zvonek řezníku Kalbotovi, protože ten vždycky zlostí celý zrudne a hrozí za Matějem zaťatou pěstí. Moc ho ale nebaví zvonit na zvonek paní Kropáčkové. Je stará a chodí děsně pomalu. Trvá to moc dlouho, než přijde otevřít a vůbec nenadává. "To není žádná zábava." říká si Matěj, ale stejně na zvonek zazvoní. Ale ouvej... Nejde mu odlepit prst od zvonku. Zkouší to a zkouší, ale prst jakoby někdo držel. Matěj sebou trhá a cloumá, ale prst ne a ne od zvonku odlepit a tak zvonek zvoní a zvoní. Pak se otevřou dveře a v nich stojí paní Kropáčková. "Tak to ty mi tu každou chvíli zvoníš?" zeptá se "Promiňte, já už to neudělám." omlouvá se Matěj "Nemůžu odtrhnout prst. Něco mě drží." a paní Kropáčková kývne hlavou "Já vím." "Prosím, pomozte mi, musím do školy." prosí Matěj "To ti věřím." říká paní Kropáčková "Ale co ti nevěřím, je, že už to nikdy neuděláš. Jsi pěkný darebák a potřebuješ pořádně vytrestat." Matěj se začíná bát a najednou ho domovní zvonek začne víc a víc vtahovat. A Matěj už není kluk, ale zvonek u dveří. "A teď můžeš zvonit, když to máš tak rád." říká paní Kropáčková a stiskne Matějovi nos. Ozve se známý zvuk zvonku a paní Kropáčková se vrátí do svého domu. Matěj je teď sám a nejradši by se dal do pláče, jenže domovní zvonky nepláčou.
Za necelou hodinu přijde k paní Kropáčkové návštěva a zase Matějovi zmáčkne nos. A v poledne přijde další a pak další. Jak se říká, dveře se u staré paní netrhnou a Matěj zvoní a zvoní. Nos už ho od věčného mačkání bolí a uši mu zaléhají, jak do nich buší vysoký tón. Navíc má hlad a co hůř. Má strach. Má strach, že už se odsud nikdy nedostane, že už takhle zůstane navždycky. "Ale to přece nejde. Co by na to řekla maminka? A co kamarádi?" Vzpomíná Matěj a nechce být zvonkem. Chce být zase klukem.
Teď navíc jde k paní Kropáčkové na návštěvu řezník Kalbota. Stiskne Matějovi nos takovou silou, že mu ho div nezamáčkne. To už je na Matěje moc.
"Tak si představte, sousedko, že toho kluka protivného už to asi přestalo bavit. Dnes mi na zvonek nezazvonil ani jednou." pochvaluje si řezník Kalbota, když mu paní Kropáčková nabídne čaj a sušenky. "Já myslím, že ho to určitě přestalo bavit. Zcela určitě." přikyvuje stará paní a potutelně se usmívá. Pak si se řezníkem Kalbotou ještě dlouho povídají a rozloučí se až se venku začne stmívat.
"Tak co?" zeptá se potom paní Kropáčková Matěje "Baví tě zvonění?" "Ne, vůbec mě nebaví." kňourá Matěj "Prosím, proměňte mě zpátky. Já už to doopravdy nikdy neudělám." slibuje a zapřísahá se.
Ale paní Kropáčková nevypadá, že by se chtěla nad chlapcem slitovat. Ale, kdo to támhle jde? Je to Matějova maminka. Matěj křičí, co mu síly stačí "Maminko, tady jsem." ale ta ho vůbec neslyší. Zvonky jsou přece slyšet jen, když je zmáčkneš. Maminka jde po chodníku směrem k domu paní Kropáčkové, a je celá smutná. "Dobrý večer." pozdraví sousedku "Prosím Vás neviděla jste někde mého chlapce? Celý den nepřišel domů a nebyl dokonce ani ve škole." Paní Kropáčková by nejraději odpověděla, že kluka neviděla, ale když vidí, jak se jeho mamince koulejí po tváři slzy, odpoví jí "To víte, že jsem ho viděla. A nemusíte mít vůbec žádný strach. Je v pořádku." maminka zvedne hlavu a oči jí zasvítí radostí "Opravdu? A kde je? Proč nepřišel domů?" "Je to pěkný darebák a potřeboval dostat trochu za uši." vysvětluje paní Kropáčková a zmáčkne Matějovi nos. Matěj zazvoní a rázem stojí vedle maminky "Mami, já už nikdy nebudu zvonit na zvonky a už vždycky půjdu do školy rovnou a z ní taky a..." vrhá se jí do náruče "Zadrž, zadrž. Vůbec ti nerozumím." říká maminka, ale je neuvěřitelně šťastná, že má chlapce u sebe. "Však on Vám to všechno pěkně vysvětlí." říká paní Kropáčková a k Matějovi dodá "A kdyby sis to někdy rozmyslel, zkus si zase zazvonit." Matěj jen kroutí hlavou. Tohle už nikdy!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama