Miluška a světluška

1. listopadu 2018 v 19:03 | Lída Marková |  Pohádky
Miluška je malá holčička, co má mladšího brášku Pavlíka a na toho musí dávat pozor. Pavlíkovi jsou teprve tři. Miluška už chodí do druhé třídy a tak má brášku na starost, když rodiče nejsou doma. Není to moc často, jen chvíli po škole, než se máma vrátí z práce. Miluška vyzvedne Pavlíka ze školky a jdou spolu domů. Mají to jen kousíček a žádnou silnici nepotkají, proto se je takhle samotné rodiče nebojí pouštět. Vědí, že Miluška je šikovná a Pavlík, že ji poslouchá, když mu něco řekne.
To ale dnes neplatí! Dnes je Pavlík protivný a ubrečený až hrůza! "Co to děláš, Pavle?" zlobí se Miluška "Přestaň vyvádět a pojď hezky se mnou domů." ale Pavlík ne a ne, trucuje, vzpírá se a křičí, že domů s Miluškou nepůjde. Zlobí se na ni, protože mu nekoupila lízátko, jak slíbila. "Zapomněla jsem, tak promiň." říká Miluška "Koupím ti ho zítra." ale Pavlík se nepřestává vztekat a teď se dokonce Milušce úplně vytrhl a utíká ulicí pryč. Miluška běží za ním, co jí síly stačí, jenže má na zádech školní brašnu a v ní spoustu knížek. Navíc jí do cesty vjede cyklista, co nemá na chodníku co dělat a než se mu Miluška vyhne, je Pavlík pryč. Nevidí ho ani neslyší. Za rohem není, za stromem taky ne. Miluška pobíhá ulicí sem a tam a nahlas křičí "Pavlíku! Pavlíku! Vrať se!" ale Pavlík se nevrací. Miluška by se nejradši dala do pláče, ale vzpomene si na tatínka, jak jí vždycky říkává "Pláčem, holka, ničemu nepomůžeš." a ona teď pomoci potřebuje. Potřebuje, aby jí někdo pomohl najít bratříčka, jenže na ulici nikdo není a už se začíná pomalu smrákat. Měla by asi jít domů, maminka s tatínkem už jistě budou z práce doma. Jenže copak se může vrátit bez Pavlíka? A tak radši běhá a volá brášku. Ten, jako by se do země propadl. Nic naplat, Miluška musí domů. "Třeba se Pavlík sám vrátil a je dávno v bezpečí." utěšuje se v duchu. Jenže Pavlík doma není. Rodiče se prve hrozně na Milušku zlobí, ale když jim poví, co se stalo, obléknou se a vyrazí ho sami hledat. "Ty tu počkej! Už nikam nechoď!" poručí tatínek a zmizí. Venku se zatím udělala tma. Miluška kouká z otevřeného okna a polyká slzičky. Ani si nerozsvítila, tak je jí smutno. Nikdy se ještě tak nebála. Ani strašidla, ani Mikuláše s čertem ne! Najednou jí u hlavy zasvítí maličkaté světýlko. "Neplač, tvůj bratříček se jistě najde." pošeptá Milušce do ouška. Je to světluška a zatímco krouží Milušce kolem hlavy, dává se děvčátko do pláče ještě víc "A co když nemáš pravdu. Co když se nenajde. Je to moje chyba, měla jsem na něj dávat pozor a teď je pryč." "Povídám ti, že se najde." chlácholí ji světluška "Vždyť je tam hrozná tma." naříká holčička. "Tma tam je, ale když půjdeš za mnou, tak ho najdeme. Budu ti svítit na cestu." slibuje světluška "Rodiče mi zakázali kamkoli chodit." otírá si slzy Miluška. "Tak chceš ho najít nebo ne?" "Chci!" "Tak pojď." řekne světluška a proletí bytem ke dveřím. Miluška jde za ní. Vyjde z bytu, seběhne schody a chce vyběhnout z domu. Jenže světýlko zabočí směrem ke dveřím do sklepa. Do sklepa Miluška nerada chodí. Jsou tam pavouci a bůhví co ještě. Ale světluška zavolá "Tak pojď!" a tak Miluška sebere veškerou odvahu a otevře těžké dřevěné dveře do sklepa. Je tam hrozná tma. Mnohem větší, než venku. "Ještě, že je tu se mnou světluška." myslí si Miluška a snaží se staženým hláskem zavolat "Pavlíku. Pavlíku, jsi tady? Ozvi se, prosím tě." Je naprosté ticho. Nic se neděje. Pak ale začne v rohu sklepa něco šramotit. Miluška by nejraději strachem utekla. Pak ale začne světluška kroužit kolem dokola a Miluška jasně vidí, že krouží kolem Pavlíkovi hlavy. Pavlík se ve sklepě schoval, lehnul si na starý pytel a usnul. Probudil se, až když mu světluška sedla na nos. Miluška k Pavlíkovi běží, pusinkuje ho a říká "Strašně jsme se o tebe všichni báli. Naši tě hledají po celém městě. Budeš mít pěkný malér." šťouchne do něj, aby si moc nemyslel.
"Tohle už nám nikdy nesmíš udělat!" říká později Pavlíkovi tatínek, když jsou všichni konečně pohromadě doma a maminka se ptá Milušky "Jak tě napadlo hledat Pavlíka zrovna ve sklepě?" "Cestu mi ukázala světluška." odpoví popravdě holčička. Maminka se jen zasměje, pohladí ji po vláskách a je šťastná, že má obě děti zase u sebe.
Když pak Pavlík s Miluškou spinkají v postýlkách, přijdou se na ně rodiče ještě jednou podívat. Objímají se a šťastně se usmívají, potom ale maminka jde k oknu, otevře ho a vpustí dovvnitř malou světlušku. "Tak ta naše holka vážně nelhala."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama