Kapela z koupelny

6. listopadu 2018 v 16:26 | Lída Marková |  Pohádky
"Když může kladívko hrát na piano, proč bych já taky nemohla na něco hrát?" říkala si zubní pasta na umyvadle. "Cit pro rytmus mám dobrý." pochválila se sama a hned zkusila sebou několikrát klepnout do umyvadla, aby si to ověřila. "Co to děláš?" ptal se jí překvapeně hřeben na poličce. Pasta mu vše vysvětlila a hřeben se zamyslel "Taky bych mohl hrát." a zabrnkal na své zuby "To nezní vůbec špatně." ozval se vodovodní kohoutek. "Ale stejně zvuk tekoucí vody nic nepředčí" a pustil vodu. Pak ji vypnul a zase zapnul. Udělal to tak několikrát a pasta nadskočila nadšením.
"Dostala jsem nápad." "Jaký?" ptal se hned hřeben, trochu dotčený vychloubačností vodovodního kohoutku. "Založíme kapelu. Koupelnovou kapelu." "Jak to myslíš?" "Když každý budeme hrát to, co umíme a dáme to dohromady, bude z toho moc pěkná muzika." vykládala nadšeně pasta. "To je výborný nápad. Já budu taky hrát." ozval se tatínkův holící strojek a hned začal broukat vrčivou melodii. Přidal se i ručník a taky mýdlo a žínka. Na tu se ale hřeben ze začátku dost mračil "Jak ty bys chtěla hrát?" žínka se jen ušklíbla a namočila se do vody, kterou prve pouštěl vodovodní kohoutek. Potom se začala ždímat, a protože to dělala hezky rytmicky, znělo to skutečně pěkně.
"Výborně!" jásala zubní pasta "Už jsme opravdová kapela. Takže teď hezky všichni společně a uvidíte, jak krásně nám to bude znít." A tak se najednou pasta, hřeben, holící strojek, mýdlo, žínka, ručník i vodovodní kohoutek dali do hraní.
Ale co to? Co je to za strašlivý rámus? Vždyť to trhá uši. "Dost! Dost!" rozkřičel se na celé kolo zubní kartáček, aby kapelu přehlušil. "Takhle to přece nejde! Vůbec vám to neladí. Hrajete si každý kdy chcete a co chcete." "A co s tím máme dělat?" ptal se smutně hřeben. "Potřebujete dirigenta." "Co je to dirigent?" divila se žínka "Dirigent je ten, kdo hráčům v kapele ukazuje, jak mají hrát. Říká jim, kdy mají hrát rychle, a kdy pomalu. Kdy mají hrát hlasitěji nebo se ztišitt. Zkrátka, aby každý hrál jen tak jak má." "Jenže kde máme takového dirigenta vzít?" zasmušila se zubní pasta. "Co kdybych ho dělal já?" nabídl se zubní kartáček. "To je skvělý nápad!" vypískla pasta a všichni jí přizvukovali.
Zubní kartáček se svého úkolu ujal okamžitě. Vyskočil na prádelní koš, aby na něj všichni viděli a začal udávat takt. Prve pobídl vodovodní kohoutek, aby zahrál předehru. Na tu navázal hřeben a přidalo se mýdlo. Pak přišla chvíle pro holící strojek a jeho tón zjemňovala žínka. Zubní pasta mezitím vyťukávala rytmus a ručník vše zakončil. Když skladba skončila, všichni si vzájemně zatleskali a pasta se otočila na kartáček "Měl jsi naprostou pravvdu. Teď už nám to konečně ladí." "To bych řekl. Už jste opravdová kapela." usmál se kartáček a radostí se několikrát zatočil.
A tak koupelnová kapela pod kartáčkovým vedením hrála častokrát a vymýšlela si pořád nové a nové voňavé písničky. Ty nejraději poslouchal tatínek, ten co dovede tak pěkně hrát na piano, když se koupal ve vaně a říkal si, jaké má štěstí, že zrovna on má tak hudebně nadanou koupelnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama