Psí služba u vodníka Žabince

27. října 2018 v 17:30 | Lída Marková |  Pohádky
Když pejsek Bruno vyrostl, vydal se do světa, aby si našel službu. Chodil po městech a vesnicíh a nemohl žádné pořádné zaměstnání najít.
Jednou večer se šel vykoupat k rybníku a uviděl, jak tam u něj sedí vodník. Ten se mu představil jako vodník Žabinec a Bruno si mu postěžoval na své trápení. Žabinec se zamyslel a pak řekl "U mně by se možná pro tebe práce našla. Pokud bys měl zájem." Bruno radostí povyskočil. Bříško už mu dávno vyhrávalo hladovou písničku a vidina výdělku ho nadchla tak, že se ani nezeptal, o jakou práci jde. "Samozřejmě, že mám zájem. Kdy můžu nastoupit?" ptal se hned nadšeně. A tak si plácli.
"Do práce se pustíš až zítra. Dnes ti dám najíst a ukážu ti, kde budeš spát." potom Žabinec nabral vodu do klobouku, párkrát nad ní máchl rukou a vylil ji Brunovi na hlavu. Bruno se otřepal a vyštěkl naštvaně "Proč jsi to udělal?" "Jak bys asi chtěl přežít pod vodou, bez vodníckého kouzla?" odpověděl Žabinec "A nezdržuj, jdeme!" pak chytil Bruna za kožich za krkem a spolu s ním se potopil pod hladinu. Bruno se v první chvíli vylekal, ale když zjistil, že dokáže dýchat i pod vodou, a vůbec se pohybovat stejně hbitě jako vodník, uklidnil se a začal se rozhlížet po svém novém domově.
Žabinec mu ukázal místo na spaní a k jídlu mu předložil rybí pochoutku, co sám uvařil. Bruno měl ryby obzvlášť rád a tak si pochutnával a říkal si "Dobrou službu jsem si našel. Takovouhle baštu, bych jen tak někde nedostal."
Druhý den se vodníka Žabince začal vyptávat, co že to má vlastně dělat. Žabinec ukázal na polici, na které byly naskládané hrnečky. Bruno vykulil oči "V těch hrnečcích jsou dušičky?" "Právě že nejsou. A tvým úkolem bude, je tam dostat." "Cože? Ale to přece..." odporoval Bruno "Co přece? Dal ses ke mně do služby? Dal, tak budeš dělat, co ti poručím." rozkřikl se Žabinec. "Až se přijde někdo koupat, poplaveš k němu, chytneš ho do zubů za nohu a přineseš mi ho. Síly máš dost a tlapy na plavání rovnou čtyři, takže ti nikdo neupláchne." "Ale já nemůžu..." bránil se Bruno "Musíš!" zavelel Žabinec a naplnil si fajfku rybničním tabákem.
Ještě to odpoledne se do rybníka přišli koupat kluci z 3. B. "Nádhera" liboval si Žabinec a už počítal "Kluků je šest. Takový úlovek během jednoho dne, to se jen tak nepoštěstí. Tak co koukáš? Mazej pro ně!" poručil Brunovi "Chytit za trenýrky a šup s nimi do hrnečku." Bruno nešťastně začal plavat k hladině a už byl mezi kluky. Kluci dováděli, stříkali po sobě, zkoušeli, kdo vydrží déle pod vodou a smáli se na celé kolo. "Jé, pes!" vykřikl Jarda "Kde se tu vzal?" "Asi skočil za námi, když nás tu viděl. Chce si taky hrát." napadlo Honzu a chytil Bruna kolem pasu. Viděl to Žabinec a Bruno ho slyšel, jak volá "Výborně, už ho máš! Tak sem s ním." ale Brunovi se vůbec nechtělo nového pána poslechnout "Ach jo, to je teda mizerná služba." povzdechl si v duchu "Přece nemůžu utopit kluky jen proto, že si to Žabinec přeje? Co by si počaly jejich maminky? A co jejich tatínkové? A co paní učitelky, kdyby neměly koho učit?" a tak se rozhodl "Žabincovi sloužit nebudu. Dušičky ať si mu shání někdo jiný. Radši budu o suchém chlebu, než topit lidi." v tom se ale voda rozvlnila a Žabinec zakřičel "Když ne ty, tak já!" a začal stahovat za nohu Honzíkova brášku Míšu. Někteří kluci honem utíkali na břeh, jiní chtěli Míšovi pomoci, ale Bruno štěkl "Vy utíkejte, já ho zachráním." a potopil se pod hladinu. Viděl, jak Žabinec drží Míšu v pevném sevření a plave s ním směrem ke svému vodnímu příbytku. "Neboj se, Míšo!" štěkl Bruno, ale vyděšený chlapec ho neslyšel. "Mě nezastavíš!" vysmíval se Brunovi Žabinec. "To bych se na to podíval." zavrčel Bruno a začal plavat rychleji až Žabince dostihl, a než se ten stačil ohlédnout, kousl ho vší silou do nohy. Držel a nepustil. Naopak Žabinec, v úleku a v návalu bolesti, pustil Míšu a křičel "Co to děláš?" "Tak jsi to přece chtěl. Abych kousal do nohou." opáčil Bruno, pustil vodníkovu nohu a štěkl na Míšu "Chyť se mě!" Míša se ho okamžitě chytil vší silou kolem krku a už společně stoupali vzhůru k hladině. Žabinec za nimi ještě něco křičel, ale kvůli pokousané noze nemohl nic dělat.
Bruno vynesl Míšu až na břeh, kde čekali tři vystrašení kluci. Další dva utíkali pro pomoc.
"Děkuju ti za záchranu." hladil Míša Bruna mezi ušima "Nechtěl bys jít s námi domů? Našim to určitě vadit nebude, když jim řeknu, jak jsi mě zachránil." A tak pejsek Bruno šel s brášky domů a dával pozor, aby se některému z nich něco nestalo.
A vodník Žabinec? Pokousaná noha se mu nikdy uplně nezahojila a tak už se mu nikdy nepovedlo žádnou dušičku polapit a schovat pod pokličku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama