O nenasytném molovi a nejkrásnějších šatech

29. října 2018 v 18:10 | Lída Marková |  Pohádky
Koná se slavný ples. Hanička už se nemůže dočkat. Šaty si nechala ušít hodně dopředu. Švadlenka šaty vyzdobila kraječkami, výšivkami a dokonce malými perličkami. Hanička se v nich točila a prohlížela se v zrcadle. "Jsem si jistá, že žádná nebude mít na plese tak krásné šaty jako já." libovala si a už viděla, jak se kolem ní budou nápadníci točit a jak jí budou děvčata závidět. Nic naplat, do plesu tehdy ještě zbývalo fůra času, a tak šaty uložila do skříně a řekla jim "Vrátím se pro vás až nastane ten správný čas."
A ten teď právě nastal. Hanička otevřela skříň a co vidí? Šaty sice ve skříni visí, ale... co se to s nimi stalo? Tu je díra. Tu je díra. Tu je díra. Tady upadl knoflík a tady dokonce chybí několik perliček. Hanička se rozplakala. Zničené šaty byly teď navíc mokré od slziček.
A co se vlastně stalo? Ve skříni měl kromě šatů domov ještě mol. Zaradoval se z nové společnosti a hned spustil "Mám děsný hlad." postěžoval si šatům, sotva se nastěhovaly. "A proč se nenajíš?" ptaly se šaty "Nemám čeho." zamračil se mol. "To nás mrzí." politovaly ho šaty. Molovi blýsklo v očích, mlsně se olízl a řekl "Vy jste tak překrásně vyzdobené." šaty se zapýřily "Ano, to jsme. Švadlenka si na nás dala obzlášť záležet. Koukej tady kanýrek, tady knoflíček, tady stužka, tady vyšívaná sedmikráska." "Mě by právě taková vyšívaná kytička nejvíc chutnala." přiznal mol. "To ale nejde! Nemůžeš nám přece sníst naše ozdoby." bránily se šaty. "Dal bych si jen jednu. Malinkou, která není skoro vidět. Nikdo by si toho nevšiml." přemlouval je mol "Ani si nedovedete představit, jak strašný mám hlad." dodal ještě a začal natahovat. Šaty se ještě chvíli rozmýšlely, ale když se molovi začaly po tváři koulet slzy, řekly "Dobrá. Tak si kousni. Ale jen do jedné kytičky a do té nejmenší. Tady do té kopretinky. Jinam nesmíš" Mol nadskočil radostí "Nebojte se, nikam jinam nekousnu. Kopretinka mě nasytí a nikdo si toho nevšimne."
A tak si mol kousl. Kousl jednou, kousl dvakrát a kopretinka byla v něm. "Byla moc dobrá." chválil "Hlavně, když už nemáš hlad." usmály se šaty, ale mol zase posmutněl "To nemůžu bohužel říct. Kopretinka byla sice dobrá, ale taky malinká a moc nenasytila." a tak se nad ním šaty opět slitovaly "Kousni si tedy ještě tady do té kraječky, ale jinam nesmíš." A mol kousl jednou, kousl dvakrát a kraječka byla v něm. "Teď už ti to snad stačí." řekly šaty. Jenže mol se opět rozlítostnil "Jak mi mají stačit taková dvě malá soustíčka? Ta mi žaludek jen rozdráždila." A šaty se opět slitovaly a dovolily molovi zbaštit ještě jednu vyšívanou sedmikrásku "Ale jinam nesmíš." poručily, ovšem mol se znova rozlítostnil a pak ještě jednou a ještě jednou. A pak už se šatiček dokonce ani neptal a kousal a kousal, kde ho to zrovna napadlo. Žádná z ozdůbek mu neunikla, a tak nakonec ze zdobených šatů byly šaty děrované. Ani jednu perličku ani jednu růžičku nenechal na pokoji. Šaty plakaly, jak nenasytnému molovi naletěly, ale to nebylo nic proti tomu, jak plakala Hanička.
Celá uslzená běžela s děravými šaty ke švadlence "Prosím, řekni, že je dokážeš opravit. Ples je už dnes večer." naříkala. Švadlenka se na to nadělení podívala a zavrtěla hlavou "Opravit je dokážu, ale leda do plesu příštího. S tímhle plesem se musíš rozloučit." Hanička složila hlavu do dlaní a plakala tak usedavě, že ji slyšela i Bětuška, švadlenčina sestra, a hned se vyptávala, co se Haničce stalo. Když se to dozvěděla, pohladila Haničku po vlasech a pošeptala jí "Nic se netrap. Na ples půjdeš. Já to napravím." Švadlenka se na malou sestřičku zle zamračila "Nevykládej hlouposti, jak ty bys to chtěla napravit? Mazej rychle pryč!" a holčička opravdu vyběhla ze dveří.
A za necelou hodinu už Bětuška klepala na dveře Haniččina domku. Nebyla sama, bylo s ní několik kamarádek a všechny měly košíčky plné různobarevných květin. "Haničko, obleč si ty šaty." řekla Bětuška Haničce "Proč bych si takovou hrůzu děrovanou na sebe oblékala?" popotahovala Hanička, ale když Bětuška nedala jinak, poslechla ji a šaty si oblékla.
Děvčata ji obstoupila a začala do dírek, co mol vykousal, zastrkávat kvítečky. Sem přišla růžička, sem konvalinka, sem pampeliška, sem kopretinka, sem tulipán a najednou před nimi stála Hanička v těch nejkrásnějších šatech, kdo kdy viděl. Květinky hrály všemi barvami a vůně, co z nich vycházela se nesla celým pokojem. Hanička se prohlížela v zrcadle a nadšením se roztančila. "Tancování si nech na ples. A pospěš si nebo začnou bez tebe." usmívala se Bětuška. "Bětulinko, děkuju ti nastotisíckrát." objala ji Hanička, zulíbala ještě i všechna ostatní děvčata a pospíšila si, aby opravdu na ples nepřišla pozdě.
Na plese byla skutečnou královnou. Její nádherné šaty všichni obdivovali a říkali si "To jsou opravdu nejkrásnější šaty ze všech."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama