Jak se kominík stal pekařem

31. října 2018 v 9:56 | Lída Marková |  Pohádky
Kominík Kuba měl za povinnost pravidelně vymetat komín v pekařství U preclíku. Musel to ale vždy dělat pouze v době, kdy se nepeklo, aby chleba a koláče nebyly černé od sazí.
V pekařství U preclíku pracovala Zuzanka. Půvabná dívka, která se Kubovi obzvlášť líbila. Byla šikovná a těsto pod jejíma hbitýma rukama jen hrálo.
Kvůli ní Kuba neustále obcházel kolem oken pekárny, až ho načapal kominický mistr a vynadal mu, aby nelelkoval a hleděl si radši komínů. "To je vlastně pravda." řekl si Kuba a v mžiku byl za pekárenským komínem. Zasedl tam a zasnil se. Jak by to bylo krásné být neustále na blízku překrásné Zuzance a nemuset se pořád špinit sazemi. "Ale ona by si mě stejně ani nevšimla." říkal si smutně "Má tak voňavé zaměstnání a já jsem zatím od sazí umouněný až hanba." takhle ještě drahnou chvíli rozumoval, až na něj opět přišel jeho mistr. Tentokrát se však dopálil velice a div, že Kubu ze střechy neshodil. "Takového lajdáka, co místo práce jen vysedává a kouká po holkách nepotřebuju!" křičel "Seber si svých pět švestek a táhni mi z očí!" Kuba se pana mistra sice ještě snažil přemluvit, bál se zůstat bez práce, ale nic naplat, mistr byl rozhodnutý a nechtěl už o Kubovi ani slyšet.
Kuba smutně chodil ulicemi. Teď se mu k okénku pekárny vůbec nechtělo. Sice už by ho za to nikdo nekáral, nikdo by ho nevyháněl a k práci nepopouzel, ale bylo mu najednou děsně smutno. A navíc měl na sebe vztek. K okénku nepřišel ani druhý den ani třetí. Dokonce ani za týden.
Za týden byl Kuba ještě smutnější, protože mu pomalu docházely peníze a o novou práci ne a ne zavadit. Chodil tak s hlavou svěšenou a najednou uslyšel vedle sebe známý hlas "No to je mi pěkné. Chodí tu, jak tělo bez duše, nepozdraví a k okénku taky nezajde." Byla to Zuzanka, co proti Kubovi stála s rukama v bok. Kuba začal koktat "Ty sis mě u okénka všimla?" "Samozřejmě, že jsem si všimla. Kdo by si nevšiml čerta, co sedí a kouká, jakoby ani na práci nic neměl." Kuba se smutně pousmál "Však taky nemám. Nemám žádnou práci. Byl jsem sice kominíkem, ale pan mistr mi dal výpověď právě za to pekárenské okénko." "Jemináčku!" lekla se Zuzanka "A proč už ses potom neukázal?" "No přeci právě proto. Nemohl jsem ti na oči, bez práce. Styděl jsem se." A to se Zuzanka opět rozčílila "Dobře ti tak. Neměl jsi co vysedávat u okénka. Měl jsi zajít dovnitř, jako by to udělal každý pořádný mládenec." "To jsem ti zase nemohl na oči, protože..." "Proč?" "Protože ty jsi taková voňavá a já byl pořád špinavý od sazí." teď se Zuzanka dala do upřímného smíchu "Ano, voňavá to jsem. A taky pořád upatlaná od těsta a mouku mám až ve vlasech. Ty jsi přece kuba, Kubo." A smála se a smála. Kuba už neřekl nic, chtěl se otočit a odejít, jenže Zuzanka ho nepustila. "Takže ty hledáš práci? Možná bych o nějaké věděla." usmála se potutelně. "Vážně? A o jaké?" zajásal Kuba. "Náš mistr hledá nového pekaře. Třeba by ses mohl přihlásit." Kuba posmutněl "Když já péct neumím. Koláče jsem vždycky viděl až na míse upečené." "No jak myslíš. Ale kdyby sis to náhodou rozmyslel, se vším bych ti pomohla a lecos přiučila." pokrčila rameny Zuzanka, otočila se a odcházela směrem do pekařství.
Kuba byl v cukuletu po jejím boku a vykračovali si to společně. Mistr pekař se sice na Kubu díval krapet nedůvěřivě, ale když Zuzanka slíbila, že mu se vším poradí, vzal ho alespoň na zkoušku. V nové práci se musel Kuba jinak otáčet. Zuzanka byla přísná a žádné lelkování Kubovi netrpěla. To mu ale vůbec nevadilo. Rád se učil a nové řemeslo ho bavilo. Především kvůli Zuzance samozřejmě. Ale ať tak nebo tak, za pár týdnů se zapracoval Kuba natolik, že jej mistr pekař vzal nastálo a Kuba společně se Zuzankou pekli ty nejsladší koláče a nejvoňavější chleby v okolí.
A netrvalo ani moc dlouho, a začali péct svatební koláčky. Na čí svatbu? Neuhádneš? Přece na jejich. Na pekařskou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama