Jak Punťa s Mindou vyzráli na lupiče

28. října 2018 v 16:33 | Lída Marková |  Pohádky
Královská dcerka Apolenka moc toužila mít nějaké domácí zvířátko. A protože měla moc hodné rodiče, kteří by jí snesli modré znebe, stalo se, že maminka královna Apolence přinesla chlupaté a roztomilé štěňátko, co by se Apolence vlezlo právě tak do kočárku pro panenky. "Jmenuje se Archibald, Norbert, Krystián, Herbert von Bišon" představila královna psího kamaráda princezně. Ta vzala pejska do náruče, dala mu pusu do hedvábného kožíšku a řekla "Já ti budu říkat Punťa." "Říkej si mu, jak chceš, ale nelíbej ho." zabědovala maminka královna a raději odešla za panem králem do hodovní síně, aby mu řekla o novém obyvateli zámku. "Takového pejska, jako jsi ty, jsem ještě nikdy neviděla." říkala Apolenka Punťovi "Jsi tak krásně chlupatý a běloučký a roztomiloučký. Vypadáš opravdu královsky."
V tu chvíli se zase otevřeli dveře a v nich stál tatínek král s malou, ale za to ohromně chlupatou kočičkou. Byla skoro stejně chlupatá jako Punťa, jen byla celá černá. "Jmenuje se Filoména, Patrície, Kunhuta, Alice, Činčila Perská." představil tatínek kočku. Apolenka Punťu postavila na zem a vzala si novou společnici "Já ti budu říkat Minda." prohlásila a políbila ji na hlavičku "Říkej si jí, jak chceš, ale nelíbej ji. A co tu dělá ten pes?" zabědoval tatínek král a odešel za paní královnou do hodovní síně. "Tak krásnou a chlupatou kočku jsem taky ještě nikdy neviděla." říkala Apolenka Mindě "S tím splácnutým čumáčkem vypadáš velice urozeně."
Oběma zvířátkům bylo s Apolenkou moc dobře a stali se z nich nerozluční přátelé. Oba dokonce spávali s Apolenkou v její postýlce, ale jen tak, aby o tom rodiče nevěděli.
Jedné tmavé noci se zámek rozhodli navštívit loupežníci. Je víc než jasné, že na zdvořilostní návštěvu nešli. Byli obzvlášť šikovní, a tak se jim povedlo do zámku proniknout naprosto nepozorovaně a ani později nikoho neprobudit. Tedy nikoho kromě Punti a Mindy. Ti nastražili ouška a zaposlouchali se. Ihned pochopili, oč se jedná a řekli si, že musí v první řadě ochránit svou princeznovskou kamarádku. Co kdyby jí chtěli ublížit?
"Musíme mít nějaký plán." řekla Minda "To je pravda. A já ho mám! začnu štěkat a vyženu je." odpověděl Punťa, ale Minda se mu vysmála "Ty, že je vyženeš? To bych chtěla vidět. Ne ne, musíme na to chytře." "A to je jako jak?" zeptal se trochu dotčeně Puťa. "Ty půjdeš za nimi a pokusíš se je zdržet a já se zatím schovám do truhy s penězi. Až tam budu schovaná, přivedeš je tam a pak jim společně zatopíme." To se Punťovi zdálo jako dobrý nápad a tak se rozešli každý svým směrem.
Loupežníci slídili zrovna v trůním sále. Převraceli křesla a otvírali skříně a hledali, kde by mohl král schovávat peníze.
"Tady nic nenajdete." štěkl na ně ode dveří Punťa "Poívejme," zasmál se vousatý loupežník "tak nám tedy pověz, kde král schovává zlato." "Zlato říká král své manželc a tu najdete v královské ložnici." řekl Punťa s nevinným výrazem "Jasně, jasně, pejsku, ale my chceme vědět, kde je králův poklad." "Pokladem nazývá král svou dcerku a ta spí ve své postýlce." odpověděl Punťa. Mladší loupežník už začínal zuřit, ale vousáč ho uklidňoval "Neboj se, tady chlupáč nás jen tak zkouší. Teď už nám určitě poví, kde má král největší bohatství." "Největší bohatství má král ve svém srdci." štěkl Punťa a mladý loupežník se na něj vztekle vrhl "Tak ty budeš dělat hloupého? Okamžitě vyklop, kde má král truhlu s penězi!" "Aha, tak vy chcete vědět, kde má král truhlu s penězi?" dělal překvapeného Punťa "Samozřejmě! Na cos myslel, že se celou dobu ptáme?" vrčel vousáč a zase zmírnil tón "Teď už jsme se ale pochopili a ty nám hezky ukážeš cestu k pokladnici." "To neukážu, protože ji neznám." zavrtěl Punťa hlavičkou. Mladší loupežník zoufalstvím zavyl a Punťa se podivil "Ty jsi taky pes, že vyješ na měsíc?" to už se loupežník zlostí neznal a snad by to s Punťou zle dopadlo, kdyby vousáč nedostal nápad. Vytáhl z kapsy dvě mince, přidržel je Punťovi u čumáčku a nabádal ho "Pěkně si to očuchej. To jsou peníze a ty nám teď najdeš další. Psi jsou přece stopaři a hledají kořist po čuchu." Punťa zadoufal, že je Minda v truhle připravená, začuchal a vydal se na cestu k pokladnici. Hodnou chvíli ještě lupiče vodil tam a zpátky, vracel se a kličkoval, ale když viděl, že mladšímu už opět dochází trpělivost, zamířil do správné komnaty. "Hurá, tady to je. Hodný pejsek, moc hodný." zaradoval se vousáč a podrbal Punťu za ušima. "Vidíš, že jsi to našel. Tak já podržím tady ten pytel a ty, Lojzo, budeš do něj házet peníze a šperky." zavelel ještě a rozevřel velikánský pytel, co vytáhl zpod kabátu. Lojza natěšeně otevřel víko truhy. Jaké ale bylo jeho zděšení, když se na něj místo usměvavých mincí zašklíbila děsivě roztažená kočičí hlava. Minda se vymrštila, skočila Lojzovi rovnou na hlavu a začala škrábat a kousat. Lojza křičel, dupal a snažil se Mindu setřást. Vousatý loupežník se mu snažil pomoci, ale Punťa ho chytil za nohavici. To vousáč nečekal, zakopl o připravený pytel a rozplácl se na podlahu.
Hrozný hluk probudil nejen pana krále a paní královnu, ale hlavně královské vojáky, kteří okamžitě popadli kopí a meče a za chvíli už byli lupiči spoutaní a na cestě do šatlavy.
Minda s Punťou dostali odměnu v podobě báječné pečínky. Pan král je navíc oba vyznamenal královským řádem a dokonce, což pro ně byla největší odměna, jim oficiálně dovolil spát s Apolenkou v postýlce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama